pátek 19. září 2014

Ohlédnutí pár dní zpátky ...

... bláhově jsem si myslela a plánovala si, že budu krmit blog články i z dovolené. Jsme už 4 dny doma a tohle je první článek, který píšu. Přiznávám se. Byla jsem ráda, že jsem byla bez pořádného internetu, bez počítače, facebooku a jiných moderních časožroutů. Byla jsem líná ťukat články do mobilu a od doby, co jsme se vrátili kmitám mezi pračkou, žehličkou a totálním chaosem všude. Ale to asi moc dobře znáte.


Letos jsem se konečně po několika letech dočkala a vyrazili jsme na dovolenou k moři. Nemůžu říci, že bychom v předchozích letech na žádné dovolené nebyli. To bych lhala. Byli. Ale všude možně po Česku, maximálně Slovensko. Letos jsme navštívili Itálii. Miluji tu zemi. Neláká mě Turecko, Egypt, Řecko a Chorvatsko už vůbec ne. Miluji Itálii a Špenělsko. To jsou země mého srdce. A taky miluji písek.



Odpočinula jsem si. Děti byly nadšené, spokojené a užily si moře a písek na maximum.


Cestou do místa našeho pobytu jsme navštívili Benátky. Benátky jsou hlavním turistickým cílem severního pobřeží Jaderského moře. Z historického hlediska je město moc krásné. Ale nelze přehlédnout všudypřítomnou špínu. Najít toaletu, byť placenou, bylo nereálné. Najít jídlo nám zabralo asi 1,5 hodiny (ale uznávám, že poté, co jsme zahnali hlad nějakýma bagetama, bylo pak jídlo snad v každém druhém obchůdku). Dokonce ani na hlavním vlakovém nádraží jsme nenašli jediný stánek s jídlem. Ale zato tam bylo spousta obchůdků s oblečením, luxusní parfémy, kabelky apod.


Čím více jsme se blížili hlavnímu náměstí tím více bylo všude okolo lidí. Až mi to v jednu chvíli začalo být nepříjemné. Dokonce jsme zažili i jednu hysterickou scénku malého dítka. Nechtěla bych být v kůži tatínka. Ale na druhou stranu... chtěla bych mít jeho trpělivost. Dítko leželo na zemi, řvalo, vztekalo se, ječelo a tatínek stál za rohem a čekal, až jej to přejde. Když jsme se vraceli zpět, mělo dítě snad ještě větší hysterák (pakliže to ještě šlo) a tatínek zase opodál dělal, že k němu chlapeček nepatří. No nechtěla bych. 




Někdy po poledni jsme město opouštěli. Cestou do i z Benátek nám nad hlavou lítala vzlítající a přistávající letadla - děti z toho byly úplně paf. Projížděli jsme kolem přístavu, kde stálo snad stovky malých, ale i obrovských lodí. Jeli jsme několik kilometrů podél vlakové trati vedoucí do benátského nádraží. Takže bylo na co koukat i při příjezdu a odjezdu z města.



Jen ještě pro zajímavost vkládám fotku, jak se v Benátkách suší prádlo. To mě opravdu hodně pobavilo. Díkybohu za balkon a dostupné šňůry na něm :D.




Přeji vám krásný zbytek pátečního večera. Postupně budu vkládat další články, pár jich ještě v záloze mám, ale trvá mi to. Proto prosím o vaši trpělivost a moc děkuji za vaši přízeň a věrnost
Barča




2 komentáře:

  1. Krásné fotky! A to prádlo hodně vídávám na fotkách z Itálie :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Radu, děkuji. No normálně tam mají kladky a natahují to mezi dvě zdi :) pecka :) B.

    OdpovědětVymazat

Děkuji, že jsi si udělal/a čas okomentovat můj článek. Vážím si toho. Hezký den Barča

Jarní háčkovaná halenka

 Krásné březnové odpoledne, šikulky,  měla bych vám asi psát více článků přímo sem na blog. Všechno vám strkám do skupinky, ale ne každý tam...